Sešly se mi všechny 3 vnučky dohromady.
Bylo to náročné, hlučné, ale také milé a o smích nebyla nouze!
Zajímavých slovíček nespočítaně:
bufuka (beruška), angulo nebeč (Andulko nebreč), babiko, já jsem čišel (babičko, já jsem přišla), kakol (traktor), babi, máš mě lád? (babičko, máš mě ráda?), Očó! Čomko! ( jedna i druhá volaly Romčo!)...
Nejčastěji používaná slova:
hami, čůat ( čůrat), bobek - honém!, to je moje! (jakoukoli hračku měla jedna, chtěla i druhá), neci pát (nechci spát), cáky cáky (jít do vany), ci kokoládu a fůfu (chci čokoládu a sůšu), ci poádku (chci pohádku)...a na pouštěné ukázky odpovídaly tu ne, tu ne, tu ne, tu ne....v hlavě se mi okamžitě drala na povrch odpověď tak si trhněte holky...samozřejmě nevyslovená...
Několikrát jsem byla poblita natráveným mlékem, v noci jsem vstávala na krmení, často jsem někoho převlékala, přebalovala a chovala na klíně, malovala pastelkami, četla knížky...
Zvuky z chůvičky jsem z počátku vnímala jako neidentifikovaný a nerozluštitelný zvuk, zatímco dcera už dávno reagovala, neustále jsem ochranitelsky chytala nějaké dítě před spadnutím z gauče, kontrolovala při spaní, jestli dýchají, zjišťovala, kde se právě každé dítko nachází a aktuální hrozivé zprávy ze světa se mi tak nějak ztrácely v šumu všeho toho dění.
A za všechno mohou mí nevinní "ANDÍLCI".
Nechápu, jak jsem mohla přežít své 3 děti.
Pravděpodobně jsem měla automaticky nastavený ochranný a úsporný režim organizmu.
:-D
Byly jsme o dóóóst mladší:)))
OdpovědětVymazat