O mně

Vítám Vás na svém blogu, který jsem se rozhodla založit pro Vás všechny, kteří rádi na tvořivé stránky zabloudíte a zvlášť pro ty, kteří o sobě v oblasti tvoření pochybují.....Nejsem ani malířka, švadlena, či spisovatelka, ani nic podobného a většinu života jsem o sobě tvrdila, že v oblasti kreativity jsem nepoužitelná. Přesto ve mně někde v koutečku " vyklíčilo semínko ", které se dralo na povrch neuvěřitelnou silou a já si přesně pamatuji ten okamžik, kdy to začalo....jednoho dne jsem si řekla, že pro svého ročního syna ušiji bundičku....sedla jsem si ke stroji a ušila ji. A přesně tohle jsem já...něco chci, sednu a zkusím to. Někdy s lepším, někdy s horším výsledkem, ale s velkým odhodláním a nakonec s pocitem dokonalého uspokojení...
Vítám Vás tady jako KARASKA...zlatá rybka plující k těm, které tvoření a třeba i psaní naplňuje štěstím....

středa 20. června 2018

Bonne journée de Paris...

...dojely jsme!
Miluju tyhle spontánní nápady. Minulý týden na nás vykoukla nabídka zájezdu do Paříže...
"Jedeme?"...ptá se mě kolegyně..."Jedeme!"...odpovídám. A jely jsme.

Cestu busem jsme přetrpěly s grácií. Vyjely jsme jako dámy a také jako dámy musíme dojet...to bylo naše heslo!
I když jsme celou noc nepohodlně poposedávaly a zahmouřily oči opravdu jen na krátké chvilky, nepochybovaly jsme ani na chvilku, že bychom si výlet neužily. Nepohodlí jsme vykompenzovaly porušením veškerých diet a zásad zdravého stravování a hned na první zastávce jsme si zakoupily pořádnou plněnou bagetu plnou tučného dresinku a zmzlinový pohár z mekáče.


A v tomhle duchu jsme pokračovaly celou dobu...ráno čerstvý máslový croissant, v poledne menu o 3 chodech - soupe à l'oignon (cibulačka), boeuf bourguignon (burgunské hovězí) a crêpe au chocolat (palačinka s čokoládou), jindy zase paella de fruits de mer (paella s mořskými plody). To vše jsme prokládaly potřebným množstvím kávy a jiných tekutin...






































Pár postřehů a zážitků:

Při návštěvě Eifelovky jsme si řekly, že ušetříme a půjdeme do 1. patra po schodech. Údajně to mělo být zadarmo, a protože jsem už na vrcholu věže byla, nechtěla jsem si kapesné zbytečně utrácet. To ovšem nechápal pokladní. Odmítal nás pustit do 1. patra zdarma a naší snahu domluvit se s ním vůbec neocenil. Vyloudily jsme ze sebe požadavek, nejdříve rádoby anglicky, potom rusky a nakonec jsme už mluvily jenom česky. Pokladní nehnul ani brvou a po našem výkonu jenom vzdychl a poklepal na cedulku v pokladně, s cenou do 2. patra. Když už na ní s ledovým klidem poklepal potřetí, podlehly jsme a lístek zakoupily. Po probdělé noci, ve vedru,  jsme vyšlapaly 700 schodů pěšky.
Pravda, tento zážitek mi byl do této doby odpírán, ale mé plíce daly najevo, že už to nikdy nemám dělat...

Při plavbě lodí po Seině, mi kolegyně najednou povídá: " Koukej, co je to tamhle za zlaté kuře?"..."jaký kuře??"..."no támhle nahoře!"... smích..."to je pochodeň. Jak v tomhle můžeš vidět kuře?"..."no, takový to grilovaný s nohama nahoře." Řeč je o pomníku princezny Diany...


Při návštěvě jakékoli památky, vstupu kamkoli, jsme byly prohlíženy ochranou a bezpečnostní kontrolou. Nikdy v životě jsem nebyla tolikrát skenována jako v těchto pár dnech...

Fotily jsme hodně mobilem, protože jsme byly líné vyndavat z batohu foťáky. Slunce a displej spolu moc nespolupracují, takže jsme občas fotily naslepo a měly selfie bez nás samotných... Ovšem povedly se nám naopak fotky, které jsme nečekaly..


Všimněte si kolegyně...vypadá v té dlouhé sukni jako gejša s kloboukem...ovšem, není to klobouk, ale v pozadí stříška prodejního stánku...pouze v pravý čas, pod pravým úhlem načasovaná spoušť, samozřejmě neúmyslně...

Na a za okamžik jsem byla Ludvíkem XIV.


Odpočívaly jsme v parku u Louvru, popíjely kafíčko a přikusovaly čerstvý croissant....a měly při tom diváky?...strážce?...nejspíš připravené útočníky na naší svačinu...


Musela jsem si hlídat kolegyni, protože v určitém okamžiku svého bytí v sobě zapíná jakési turbo a nabývá dojmu, že toho málo stíhá, vidí, koná...Stává se jí to v práci, kdy přerušuje činnost, kterou právě vykonává a začne zběsile uklízet nebo vymýšlí nové postupy, či zlepšováky. Já si potom vedle ní připadám nečinně a vzbuzuje to ve mně výčitky a špatné svědomí, že se ulejvám. 
Tahle její vlastnost se v Paříži projevila také. Ačkoli jsme procházely malebné uličky, musela najednou projít ještě tu další a další a další a další....
Nestačil jí jeden obchůdek se suvenýrama, potřebovala projít všechny...
Makrónky si taky potřebovala prohlédnout ve všech cukrárnách a pekárnách...
Při nákupech v supermarketu se mi ztratila hned za prvním regálem a zatímco ona měla čas si zboží prohlížet, já neustále kontrolovala kde je, aby se mi neztratila.  Pečivo pak byla schopna hledat mezi regály s alkoholem nebo mléčnými výrobky, ale její turbo jí hnalo stále dopředu...
Mě stálo velké úsilí ji neztratit a nezapomenout, co jsme vlastně chtěly koupit...

Navštívily jsme restauraci v typických uličkách, se stoly a židlemi na chodníku. Samozřejmě, že nás obsluha vítala a lákala do každého podniku (a že jich tam bylo!), ale nakonec jsme uspokojily jednoho, který se zeptal odkud jsme a hned reagoval krásným "Ahóój". Restaurace to byla malinká, stylová, kuchyně otevřená a stavba rozhodně něco pamatovala. Své kouzlo rozhodně měla... 
A teď k jejím toaletám...zatočené kamenné schody do suterénu byly okouzlující, následoval sklepní prostor, už méně okouzlující, kde v jedné kóji nějaký přítomný hrabal něco v bednách a já očima pátrala po dveřích okolo, abych našla ty oné. Panáček i panenka byly nalepené vedle sebe, jako by se drželi za ruce, což v překladu znamenalo, že prostor s jedním WC je pro dámy i pány. Dveře byly pootevřené a já vstoupila do místnůstky, kde jsem se sotva otočila a po usazení zjistila, že dveře i nadále pootevřené zůstanou, protože byly širší než futra....asi kvůli odvětrání. Umyvadlo kupodivu zabíralo půlku místnosti, ale když jsem si chtěla pustit vodu, nenašla jsem páčku, ani kohoutek, kterým bych jí pustila. Po sehnutí jsem nejdřív zadkem rozrazila dveře dokořán a teprve potom jsem zahlédla pod umyvadlem dlouhou tyč, omotanou jakousi bužírkou. Zkusila jsem s ní zahýbat a ejhle!...voda tekla! Hned mi došlo, že se k tyči nemá ohýbat, nýbrž si jenom pohybem kolena do strany dávkovat proud vody. Dávkovač na mýdlo taky nechyběl, ale bohužel se mi nepodařilo z něho něco dostat, protože prostor na ruku, která by měla udělat ten charakteristický pohyb pro zmáčknutí a zároveň  vypuštění dávky mýdla do dlaně, to neumožňoval.
Ale v podstatě jsem měla vše co jsem chtěla....vše bylo stylové a těžko zopakovatelné...

Po obědě jsem si řekla, že budu světová a poprosím o zaplacení ve francouzštině...v duchu jsem pilovala payer, s'il vous plaît, což mi v duchu šlo i se správným přízvukem a výslovností a když už jsem se nadechovala, že zaklínadlo vyslovím, kolegyně mávla 50eurovkou na číšníka a zvolala "Zaplatím!".....a bylo po srandě. Příště musím být pohotovější...

Často jsme přejížděly metrem a držely si přitom své batohy, protože jsme byly upozorněné, že se v metrech hodně krade a zlodějíčci jsou opravdu šikovní...Nešlo mi tak ani o peníze, těch jsem moc neměla, ale o doklady...bylo by nepříjemné takovou situaci řešit a nejspíš bych si pobyt prodloužila...


Ubytování v hotelu na periférii Paříže bylo skromné, ale naprosto dostačující i se sociálním zařízením. Vše bylo malé, ale byly jsme tak unavené, že jsme okamžitě padaly do kómatu, sotva jsme ulehly. Výhodou sociálního zařízení bylo, že jste se mohli v jednom momentu sprchovat, přitom vykonávat potřebu a ještě si klidně čistit zuby...bylo tak malé, že jsem se bála, že když se otočím, vypadnu dveřmi...



Snídani jsme si daly skromnou, ale výživnou...bageta, šunka, rajče a pivo...

Byly to moc krásné dny, stihly jsme všechny významné památky, počasí bylo perfektní a my jsme získaly další ze zážitků, na které se nezapomíná...



...čert vem utracené peníze :-)


neděle 25. března 2018

Recyklace...

...džínové sukně, kterou jsem dostala, abych z ní někdy třeba něco ušila. A tak dostala svou druhou šanci. Volnočasová kabela je prostorná, s krásně proužkovaným vnitřkem, s kapsičkou na zip i nezbytnými kapsami na mobil nebo cokoli jiného. A v neposlední řadě jdou využít i zadní kapsy..






čtvrtek 1. března 2018

Crossbody 2...

...jsem ušila kolegyni a opět na přání. 
Původní zadání bylo: ušij mi malou kabelku, takovou crossbody, jen tak na peněženku a mobil, když jdu s dětmi ven. Řekla mi svou představu a já ji zhmotnila.
Z občasného nošení kabelky se postupně stalo každodenní, a to i do práce. Ovšem parametry neodpovídaly potřebám a množství nošených věcí, což směřovalo k přeplnění, kabelka ztrácela svůj tvar a zapnutí zipu bylo čím dál obtížnější.
Sice jsem si dala na čas, ale nakonec se crossbody1 dočkala skoro dvojčete crossbody2, ovšem větších rozměrů, schopna pojmout vše, co je potřeba.












čtvrtek 22. února 2018

V podstatě normální den...

...v práci.

Kolegyně měla svátek a ráno nám přinesla úžasně obložený talíř k snídani/svačině, dle přání každé z nás.

Hodinku na to za mnou přišla druhá kolegyně..."Mirunko, prosím, ukaž mi na mobilu, jak zjistím, kolik mi zbývá kreditu. "Marně jsem vzpomínala, jak jsem to zhruba před 15 lety zadávala, ale nakonec jsem potřebné zaklínadlo vygooglila.  "A co mi to tam píšou? Cože?!... to mám ještě tolik? 249 Kč!" a dál  četla: uvedenou částku je nutné vyčerpat do 27.7.2018....a začala mi vysvětlovat: "Víš, já si loni koupila kredit jak jsme jeli na dovolenou a ono se to musí do roka asi provolat. A to mi propadne, když to nestihnu?"
Zírala jsem na ní jako na přízrak. To se mi ještě nestalo, aby někdo nezvládl provolat kredit během roku a to už od dob, kdy byly děti ještě školou povinné a vlastnily své první mobily. U nich to trvalo maximálně 14 dní...a to ještě možná přeháním.
Asi jsem vypadala opravdu překvapeně, ale i tak mi cukaly koutky a zmohla jsem se jenom na..."Si děláš prdel, viď?"...Nedělala!

Dlouhý a náročný úřední den jsme završily taky stylově. Konečně jsme se vydaly s výše uvedenou kolegyní k výtahu, přivolaly ho, vstoupily, nechaly za sebou zavřít dveře a čekaly.....původně asi na to, až sjedem do garáže, ale v reálu jsme prostě jenom stály...a teprve po dost dlouhých asi 2 minutách, jsem si uvědomila, že necítím žádný pohyb výtahu. " Ty hele, my nejedem."
Jak bych mohla něco cítit, když jsme nezmáčkly příslušné tlačítko! A tak jsme tam tak stály a čekaly...
To prozření, když jsme si to uvědomily! Výbuch smíchu.

Takových "zádrhelů" se mi děje, myslím, dost:
Jdu si uvařit čaj... bez hrnku.
Chci si zalít kafe a vodu liju do prázdného hrnku.
Jdu do sousední kanceláře a po otevření dveří nevím proč tam jdu.
Doma mi došla sůl. Věděla jsem, že něco musím koupit, tak jsem vzala kafe (už mám doma 3, sůl pořád ne).
V práci ověřuji razítkem projektovou dokumentaci a razítko dám na eurodesky...divím se, že mi na to nejde psát.


Nevím, jak to se mnou tímhle způsobem půjde dál. V takové situaci tvrdím, že mi vypad mozek. Možná bych měla zobat nějaké bobule na povzbuzení mozkových závitů, abych byla bystrá, plná síly a nezapomínala....když do důchodu mám tak daleko...



Zdroj Djoekster.nl

pondělí 19. února 2018

U zelené tůně...

...válelo se slůně...jedna z oblíbených písniček mých vnuček. Tancujeme včetně té nejmenší, které jde nejlíp "chichichi chachacha" a prstíkama ukazuje kiš kiš. Jakmile ke mně přijde, zapne se jí podmíněný reflex a už předvádí jeden taneček za druhým. Samozřejmě mi nezbývá nic jiného, než maraton těch nejoblíbenějších písniček pustit a protože jsou opravdu chytlavé, zpíváme a tancujeme všechny....to nás baví. Mě zvlášť baví pozorovat jejich ještě úplně nezvládnutou motoriku, ztíženou zrcadlovým sledováním a napodobováním ....holky jsou u toho tak roztomilé, že bych je uňuchňala :-D
Pokud nevíte o čem je řeč, můžete si poslechnout tady a tady a tady a tady a tady a tady a tady....to je náš současný repertoár.

A tak vznikly taštičky na svačinku pro Ellinku a Aničku, které chodí na tanečky a musí si nosit svačinky. Sloník Toník je bude doprovázet...




Vnitřní část je nepromokavá a lehce otíratelná, protože moc dobře víme, jaké nehody se se svačinkami stávají, no ne?

pondělí 12. února 2018

Jak blbá tak široká...

...je titulek anekdot a aforismů Haliny Pawlowské. Mám ráda její břitký humor a občas mám pocit, že ke stejnému inklinuji i já. Není vždycky o tom, jak na sebe upozornit, ale o tom, jak se poprat s vnitřními šarvátkami, 13. komnatou, u mě někdy i 14., 15., 16...
Má sestra mi jednou řekla, že jsem ke všemu na sobě negativní, ale není to tak...jsem k sobě spíš kritická, občas se podceňuji a v tom vidím rozdíl, který ona nebyla schopna zachytit. K velkému sebevědomí jsem nikdy nebyla vychována...snad odlesk doby, společnosti, výchovy našeho otce...
Sebevědomí jsem si musela "vydřít" sama v sobě a věřte, že s tím bojuji dodnes. Samozřejmě, že jsou oblasti, kde jsem "silná v kramflecích", ale stále vnímám mezery, které ještě mám. A pak to moje znamení zvěrokruhu (pokud na ně někdo věří)...Ryby...už i tím jsem vlastně předurčena plavat si ve světě svých představ a snů, ovšem veliké a razantní skutky ze mě nevykřešete...Pokaždé, když jsem něco dokázala, musela jsem si nejdřív projít "bahnem". Potom jsem byla teprve schopna v sobě pár razantních skutků probudit, kupodivu k překvapení mých soupeřů a okolí. Jsem věčná optimistka, protože kdybych nebyla, bylo by toho na jednoho moc. Beru vše tak, jak to je a nehroutím se z toho.

Ale to jsem už trochu odbočila...

Jeden článek od Haliny se nazývá Abeceda pocitů bez háčků....na motivy knihy od amerického spisovatele J. P. Dickinsona, který své studenty učil "tvůrčímu psaní", kdy měli ke každému písmenku abecedy přiřadit svůj momentální pocit.

Přebírám štafetu:

A - AUTISMUS - někdy mám pocit, že mě tahle diagnóza z povzdálí sleduje, jelikož mě rozhodí věci, které mě dřív nechávaly klidnou (např. přemisťování mých věcí) a bojím se, že to se mnou děti nebudou mít jednou snadné. V současnosti se to zatím projevuje kladně...mám ve věcech organizovaný pořádek, dokonce i v kabelce.
B - BOHATSTVÍ - chtěla bych ho někdy aspoň na chvíli pocítit. Ne proto, abych se mohla kasat, ale proto, abych mohla cestovat, poznávat a nemusela stále počítat, jestli něco můžu nebo ne. U mě se nejedná o hmotné statky, i když pár nemovitostí, které by mě zajišťovaly ve stáří, by asi taky nebylo špatných, ale jde spíš o bohatství emocí, které se mi aktivují, kdykoli si splním nějaký sen. Spoustu jich zhmotňuji i teď, ale jen blázen si nepřizná, že i k tomu je potřeba přiměřeného bohatství..a to nejen ducha...
C - CYNISMUS - jsem smutná z toho, kolik současná společnost produkuje cyniků...
D - DOMOV - nejde o barák nebo místo, u mě je to moje rodina, moje děti, můj gauč, můj pes, můj počítač, moje televize, moje vzpomínky (vím, že tvar "moje" není správný a měl by být "mé", "má", ale líbí se mi jeho použití tak, jak jsem  napsala).
E - EUFORIE - z něčeho, co mě v jisté chvíli dělá šťastnou a může to být kdokoli, cokoli a kdykoli...
F - FANATIK - bojím se fanatiků, kteří pro své "něco", ať už víru, pomstu, vyznání, nenávist, zabíjí bezbranné lidi, kteří s jejich "něcem" (neřeště tvar - je vtipný a právě mě napadl) nemají nic společného a jejich "něco" nemohou změnit ani vyřešit...
G - GENETIKA - chtěla bych vyměnit geny velké zadnice, silných stehen a zpomaleného metabolismu za geny nohou jak gazela, prdelky jak dva kmínky, husté vlnité hřívy a pořádné dávky zdravého sebevědomí...
H - HLEDÁNÍ - baví mě hledat cokoli: informace, novinky, nápady, přátele...nebaví mě hledat věci, smlouvy, složenky, klíče, šroubky...
CH - CHUŤ - nás ovládá víc, než jsme schopni si přiznat...u mě chuť na sladké (mohu sníst tuny zeleniny a zdravých potravin a stejně mě nepřejde, jak píší chytré příručky na zdravou výživu), chuť k milování, chuť pracovat, chuť lenošit, prostě chuť žít...
I - INJEKCE - vybaví se mi odběry krve mých synů...jeden křičel "To nemůžete, to je moje krev a já vám nedal souhlas!" (bylo mu 8 a držely jsme ho čtyři) a druhý se pokaždé hroutil, zbělal, bylo mu špatně a museli jsme běhat na čerstvý vzduch...
J - JITRO - opěvované básníky, použité v mnoha rýmech, pro mě trýzeň a nelidskost v podobě vstávání za jitra. Těžko bych ho mohla zrovna já opěvovat, když jsem spíše schopna za jitra jít spát, než se s jitrem probouzet...
K - KOMUNIKACE - nedostatečná, útočná, asertivní, vychloubavá, předvádějící, lživá/pravdivá, tichá/hlasitá, neustálá, odměřená, světová, soukromá, tajná...

L - LENOST - přepadá mě neustále. Zajímavé je, že na lidi působím jako dost činnorodá žena. Dnes ji nazýváme vznešeně "prokrastinace"...
M - MAMINKA - něha, láska, moudrost, klid, rodina, domov...
N - NOSTALGIE - k věcem, místům, zážitkům...Když byly děti malé a jeli jsme navštívit rodinu do míst, kde jsem vyrůstala, vždycky jsem naplánovala okružní jízdu tím oným městečkem "Koukejte, tady jsem bydlela, tady chodila do školy, tady do hudebky, tady jsme jezdili na kolech."..." Mami, jéééžiši, dyť už jsi nám to ukazovala!" křičely děti. Už tam nejezdím, tedy aspoň s dětmi...počkám si na vnučky, až dorostou...
O - OKNO - mívám občas...vypadávají mi jména, výrazy, slova, ovšem jako protiváhou tomu si pamatuji čísla, dost dlouho, aniž bych chtěla...šokuju tím občas kolegyně v práci, když na ně "vybalím" číslo jednací z minulého týdne nebo měsíce...
P - PŮJČKA - půjčili nám na bydlení, bydlíme ve svým a snad to tak i zůstane...a já se nemusím trápit prodlouženým odchodem do důchodu, budu si ho muset nejspíš prodloužit ještě víc...
Q - KVOTY - napadlo mě pouze tohle slovo, uprchlické...nechci je, i když nejsem rasista...
R - RESTY - jééje, těch mám!...a vždycky budu mít...
S - STRES - je všude kolem nás. Lékaři radí, vyvarovat se mu. Chtěla bych umět to ovlivnit...
T - TECHNOLOGIE - ano, vlastně mám technologie ráda. Neumím už si ani představit, že bych si nemohla najít informace na internetu...rady, nápady, návody, humor, zajímavosti, k čemuž je potřeba ovládnout aspoň základy různých technologií...bavíme se o těch uživatelských, samozřejmě. Neminou nás v práci, doma, v kuchyni, u lékařů, v bankách, v dopravě, ve volném čase obecně, jsou všude kolem. Mám doma děti znalé různých technologií, včetně mých vnuček. Já prostě musím držet krok a nemůžu si dovolit zakrnět...
U- UVĚDOMĚNÍ - uvědomuju si na sobě a kolem sebe mnoho poznatků. Je to dáno především věkem, kdy můj mozek pracuje už trochu víc z rozmyslem než jenom emočně. Uvědomuju si rozdíl generací a s tím spojených reakcí a způsobu myšlení. Uvědomuju si touhy, které se v čase mění...prostě si to všechno uvědomuju. Až ztratím tuhle schopnost, převezte mě do domova důchodců. Já už si to stejně nebudu uvědomovat...
V - VÝPLATA - kdo mě zná, ví, že na ní čekám jako na smilování. Jsem sama sobě hospodářkou, někdy lepší, jindy horší. Žiju od výplaty k výplatě a nemám žádného sponzora. Je zajímavé, jak na to zapomínají lidé, kteří tak sice taky žili, ale pouze časově omezenou dobu. Po bitvě generálem, bych je označila. Vědí přesně, jak se TO má dělat, ale všichni mají někoho, kdo TO s nimi počítá..
W - WONDERBRA - podprsenky...důležitá součást každé ženy. Pánové, nemyslete si, že je jednoduché, sehnat správnou velikost, tvar a materiál za přijatelnou cenu, aby přinášela pohodlí, na těle skoro neznatelnou zátěž a podtrhla sexy postavu...u mě ještě nesmí obsahovat žádné kovové části, jelikož jsem na obyčejné kovy alergická...jedině snad stříbrné nebo zlaté...
X- XENOFOBIE - nerozlišuji, jestli je někdo bílý, černý nebo žlutý...nenávidět budu toho, kdo bude ubližovat druhým a to potom zčervenám, zrudnu i zezelenám...
Y - YPSILONKA - pražské divadlo...
Z - ZEMĚ - planeta, kterou si neustále ničíme...


Jak jste na tom Vy?


středa 7. února 2018

Kolika jazyky mluvíš...

...tolikrát jsi člověkem...po týdnu s mými 4 vnučkami.

"Babí po"                ...babičko pojď se mnou.
"Ájí"                    ...buď Kája, Olí, Aní (Anička), Bonnie                                  (pes), Barney (pes), hají
"Ha ha"                  ...pejsek štěká
"Neci!!!!"               ...důrazné odmítnutí
"Hapjo"                  ...jabko
"Ci babet"               ...chtěla bych tablet
"Pápámámi"               ...písnička Bác bác bum bác haťapaťa...
"Tatí eéééén"            ...táta jede autem (na motorce)
"odůůů"                  ...honem čůrat!
"Cák cák"                ...koupat
"Cheba"                  ...chleba
"Maminkovi"              ...mamince
"Tatínce"                ...tatínkovi
"Já ci ventilky"         ...já chci lentilky
"Ejdo"                   ...strejdo
"Bonoc"                  ...dobrou noc
"Ečup"                   ...kečup
"Bufaka"                 ...beruška
"Angula"                 ...Andulka
"Čomka"                  ...Romča
"Bubinky"                ...bublinky
"Bamboly"                ...brambory
"Není ma babí, távej"    ...není tma babi, vstávej
"Jsem si vemla"          ...vzala jsem si
"Já jsem se bojila"      ...bála jsem se
"Ééééliký"               ...veliké
"Do pudele"              ...překlad znáte


Mohu být na sebe hrdá. Tenhle jazyk jsem pochopila docela rychle, 
i když musím být stále ve střehu. Slovník se neustále mění a výrazů 
přibývá.


Jo...a ty fleky na čele, to nejsou modřiny, to jsem holkám koupila razítka. Orazítkovaly i pár dokladů strejdovi, který si je nechal bláhově neuklizené a bez dozoru. Ještě že neměly po ruce nůžky...