Mise jménem masna...

...pokračuje.
V tuto chvíli se považuji za průkopnici vstřícného chování k nakupujícím. No...možná ne až tak vstřícného, ale řekla bych spíš vyhovujícího.

Moje první kroky, během pauzy, mířily do masny. Jak víte, měla jsem ze včerejška nevyřízené účty.
Nejdříve jsem obhlídla situaci a okem vybírala mezi kusy nabízeného masa.
Vida! Pěkná libová krkovice se na mě smála hned v přední linii. Dle mého zkušeného oka, řekla bych, dvoukilová.
Za ní se k sobě tulily 3 kusy další, kupodivu asi kilovky.
To je překvapení!
Že by se dnes prodávaly i menší kusy, když to včera nešlo??
Neřekla jsem si o ten menší kousek, i když taky nebyl k zahození, ale nedalo mi to...požádala jsem rovnou o rozkrojení vyhlídnutého dvoukilového kusu. Nějak jsem byla připravena vybojovat si právo výběru.
Je ale také pravda, že nerada vyvolávám konflikty a scény, jelikož už z praxe vím, že k ničemu stejně nevedou a nejsem ten typ.
Tentokrát jsem ale byla připravena na cokoli. Křivda ze včerejška ze mě ještě nevyprchala.

Má "známá" prodavačka nehnula ani brvou, naklonila se pro mnou označený kus a hodila ho na špalek....
Ukrojila polovinu, jednu vrátila do regálu, druhou na váhu. A protože jsem se nemohla zbavit podezření, že mi na váhu podstrčila tu prorostlejší část, naklonila jsem se a zkoukla to.
A nevěřili byste...na váze ležel ten správný kus.

Tak jo, jsem spokojená.
Mám libovou krkovici! HURÁ!

Zaplatila jsem a spokojeně odcházela.

Návštěva může přijet.

Mise skončena.

:-)