O mně

Vítám Vás na svém blogu, který jsem se rozhodla založit pro Vás všechny, kteří rádi na tvořivé stránky zabloudíte a zvlášť pro ty, kteří o sobě v oblasti tvoření pochybují.....Nejsem ani malířka, švadlena, či spisovatelka, ani nic podobného a většinu života jsem o sobě tvrdila, že v oblasti kreativity jsem nepoužitelná. Přesto ve mně někde v koutečku " vyklíčilo semínko ", které se dralo na povrch neuvěřitelnou silou a já si přesně pamatuji ten okamžik, kdy to začalo....jednoho dne jsem si řekla, že pro svého ročního syna ušiji bundičku....sedla jsem si ke stroji a ušila ji. A přesně tohle jsem já...něco chci, sednu a zkusím to. Někdy s lepším, někdy s horším výsledkem, ale s velkým odhodláním a nakonec s pocitem dokonalého uspokojení...
Vítám Vás tady jako KARASKA...zlatá rybka plující k těm, které tvoření a třeba i psaní naplňuje štěstím....

středa 16. září 2015

Je nová doba!

...zní hláška ze známého filmu.
Já byla dnes svědkem  "staré doby".
V pauze na oběd jsem jako obvykle zašla i nakoupit. Tentokrát do masny. Zásoby doma poněkud ubyly a navíc čekám příští týden návštěvu. Tak aby bylo z čeho brát, bez ztráty času kvůli nakupování.

Vyhlédla jsem si pěknou krkovici, aniž by mi jí někdo přede mnou vyfoukl a trochu vážně vypadající prodavačce jí ukázala. Zároveň jsem poprosila (opravdu slušně), zda by mi mohla z toho velkého kusu uříznout půlku, cca 1kg...
"No, to né", řekla a celý kus hodila na váhu..."kilo osmdesát" a čekala, co já na to. Odpověděla jsem, že mi úplně stačí těch "osmdesát", tak jestli mi to rozpůlí...NE!...prý by jí ten zbytek nikdo nekoupil.
COŽE??...nikdo by si nekoupil kilo masa?...pomyslela jsem si a myslela při tom  na všechny, kteří jistě nekupují maso vždycky po dvou kilech.
Když jsme tam tak stály, začala házet na váhu všechny skoro stejně velké kusy a znovu mi odříkávala jejich váhu "kilo osmdesát, kilo devadesát...a nechcete tenhle kus?"..." Ne nechci, nelíbí se mi a stejně je taky moc veliký... líbí se mi ten, co jsem ukazovala jako první", bezradně jsem odpověděla. Prodavačka se otočila na kolegyni, která jí přikyvovala a začaly na mě mluvit obě, s tím, že se mi snažily vnutit úplně jiný kus masa. Rovnou jsem se zeptala: " To si jako nemůžu koupit maso, které se mi líbí?...přece mi nebudete diktovat jaký kus si mám vybrat a kolik si ho mám vzít!."
Byly opravdu vytrvalé.
Druhá pokynula té první..."uřízni paní z toho celého kusu vzadu", načež ta první odešla a na rameni přinesla nejmíň 10kilový kus vcelku, otočila se z jedné strany, pak z druhé, nabízejíc mi přitom z obou stran špičky, kde libové maso nebylo ani vidět.
I já jsem stejně vytrvale kroutila hlavou...

Vím o co šlo... kdyby mi odřízly ten lepší kus, zbyl by jim tam ten horší, hůř prodejný.
 Chápu.
Jejich strategie porcování masa je asi výdělečná...bohužel tentokrát na úkor mě...a to se mi nelíbilo...

Co Vám budu povídat...nekoupila jsem NIC!
Končila mi pauza.
Škoda, že jsem neměla víc času..
ZÍTRA TAM JDU ZNOVA!
:-D

1 komentář:

  1. No to snad ne, tak ti přeji abys to tam pořádně provětrala... baby jedny... :)

    OdpovědětVymazat