Jako...Žako???

Včera večer mě můj notebook, svým vyzváněním, vytrhl z večerního klidu a oznamoval, že volá děda ( děda = můj otec ). " Haló, Miruš, slyšíš mě? Já tě nevidím!? "
Bodejť by mě viděl, když můj noťas nemá zabudovanou videokameru, což jsem se hned jala vysvětlit.
Navrhla jsem přesídlení na malý netbook, který kameru má.... " Néé, to je dobrý, hlavně, že se slyšíme! "
Po chvilkovém dohadování jsme došli k "jádru věci".
Mým úkolem bylo vygůglit informace o papoušcích a najít inzerát, který děda objevil a který sliboval prodej žako papoušků a jejich ručně dokrmovaných mláďat....samozřejmě za super cenu.
Musím podotknout, že jednoho papouška už děda má....Lojza svého páníčka miluje a přilnul k němu takovou silou, že na všechny ostatní členy rodiny s urputnou nevraživostí útočí. Zejména pak na ženskou část...
Každou návštěvu je proto odnášen do koupelny do tmy, kde se aspoň nepřipomíná hlasitým křikem, kterým jinak dává najevo svou žárlivost a křivdu, jakmile je přehlížen.

Okamžitě jsem si začala představovat souboj dvou představitelů ptačí říše, bojujících o přízeň svého pána...létající peří,hysterický křik a zranění náhodných kolemjdoucích.
Opatrně jsem své pochybnosti pouštěla přes mikrofon  a snažila se skrýt naléhavost v hlase.
A pak jsem to pochopila!
Nešlo o to, abych souhlasila s koupí žaka, ale o to, abych byla obeznámena s tím, že papouchy nakonec podědím a byla na takovou situaci připravena. Dožívají se totiž až 50 let! 
Jsem v rodině asi největší milovnice zvířat, a tak nikdo nepochybuje o tom, že by to mělo být jinak....ale ať počítám, jak počítám...ti opeřenci přežijí pravděpodobně i mě!!!

JDU VOLAT DĚTEM! ...nechť jsou rovněž připraveni na své dědictví 

:-D