Tak takhle venčí má sestra....buď jde rovnou pěšky na návštěvu/procházku i několik km vzdálenou nebo se nechá odvézt ( párkrát i mnou ) daleko od domova a pak se pěšky vrací..
V tomhle zaostávám...chodím své 3 trasy kolem naší vísky a mám toho tak akorát. Možná je to trochu i naším Barneym, který kvůli jakémukoli emočnímu vzrušení kňučí, jako by ho "na nože brali" a projít kolem všech psů štěkajících za vraty, je opravdu zážitek.
Lidé vycházejí ze svých příbytků a jdou se podívat, kdo že je to vytrhnul z jinak všedního dne..
No...aspoň se něco děje...
V tuto roční dobu se u nás dá jít ven jenom v případě, že je dlouhodobě sucho anebo naopak přimrzne. Naší vesnici totiž neobklopují lesy, jak byste si možná představovali, ale samá obdělávaná pole..... a projít rozježděnými cestami a oranicemi je nemožné.
Tedy pro mě...Barney s tím opravdu problém nemá...naopak...okamžitě se převtěluje do "bahňáka obecného".
Odměnou za toto venčení je mi pes obalený blátem, nadšeně se o mě otírající, kdykoli se ke mně přiblíží...
Fotku mám pouze z léta, ale stejně blaženě vypadá i v blátě...
Letos jsem přes léto "venčila" i můj vánoční kaktus...sice to nebyla taková legrace jako s Barneym, ale za to se mi odvděčil tak, že se pro změnu blaženě cítím já...
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat