Bohužel jsem si zahrála hlavní roli v příběhu, kde toto označení jaksi neplatí.
Co bych taky chtěla, asi nejsem ve svých letech dostatečně přitažlivá a perspektivní partie. Nebo nevím, co si mám myslet. Pravda, už nejsem tak mladá, ale ani moc stará. Jsem něco mezi...a jako bych včera nebyla...
A o co šlo?
Cestou z práce jsem projížděla vesnicí, kde právě stála hlídka policie.
Konečně mě jednou také nechali bez zastavení jet, ale když jsem je míjela, ozvala se příšerná rána a rupla mi pneumatika na zadním kole. Asi po 10m se mi podařilo zastavit a zjistit, co se vlastně stalo.
Otevřela jsem kufr, abych se dostala k rezervě, že kolo vyměním a instinktivně čekala, až se za mnou ozve spásná věta: "Nepotřebujete pomoct?"
??????.....NIC!...TICHO.
Až když jsem zaslechla zvuk rozjíždějícího se auta, ohlédla jsem se. Mladí zástupci záchranné složky, která má na svém logu právě to známé "Pomáhat a chránit", s autem popojeli o 20m dál ode mě. Chápu...když stáli těsně za mnou, bylo trapné, že jenom tak seděli v autě.
Možná, že kdyby v autě seděli chlapi starší generace, přispěchali by mi okamžitě gentlemansky na pomoc.
Tak je mi tak nějak smutno, když jsem si uvědomila, že GENTLEMANI opravdu vymírají.
Škoda, že pro ně nemůžeme založit nějakou rezervaci, jako to děláme pro zástupce zvířecí říše...
...aby nám nevyhynuli.
:-(
Žádné komentáře:
Okomentovat