Neber úplatky...

neber úplatky...nebo se z toho zblázníš. Známá hláška z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje.

V mém případě by se dalo napsat: Nedávej úplatky, nedávej....nebo si utrhneš ostudu.

Začalo to už před nějakou dobou, kdy jsem řešila opravu části mého zubního aparátu a nakonec skončila osobně v zubní laboratoři. Předcházel tomu nejdříve nepříjemný telefonický hovor s laborantem a poté, po vysvětlení a neskutečném sebezapření mého já, návštěva přímo u něj v laboratoři. Jela jsem tam připravena na boj, protože jde přece o moje zuby, že jo.

Celou cestu jsem si přehrávala situaci, která by mohla nastat a v hlavě formulovala slovní protiúder. Kdyby tohle nezabralo, měla jsem připravenou i druhou variantu,  hru na city.

K mému překvapení na mě čekal příjemný a ohleduplný chlápek, který se mnou všechno začal v klidu probírat. 

Pravděpodobně, když se mnou řešil reklamaci po telefonu, neměl asi svůj den a vstával levou napřed a to pak ten rozhovor nemohl vyznít líp...jinak si to neumím vysvětlit.

Překvapil mě totiž svým milým chováním, ohleduplností a přístupem. Při odchodu jsem mu moc děkovala a vyřkla větu, kterou já moc říkat neumím: "Máte u mě kafíčko."...culila jsem se jak andílek. Tvářil se neutrálně, takže jsem v domnění, že uznává zdravější životní styl, pokračovala: "Kvalitní čaj?"...zase neutrální pohled ..."Víno?"...zkusila jsem další pokus... "Bílé." odpověděl s roztomilým úsměvem.

Věřte mi, nejsem typ, který umí v pravou chvíli někomu něco podstrčit, ale při další návštěvě jsem se překonala. Z domácích zásob jsem vybrala to správné víno a v dárkovém balení přinesla na místo činu. A když nad tím tak přemýšlím, nebrala bych to jako úplatek, spíše jako poděkování za jeho vstřícný přístup k mému problému. Spokojení jsme byli oba.

Včera jsem absolvovala další návštěvu a při povídání se mě najednou laborant zeptal: " Můžu se zeptat? To víno, co jste mi minule přivezla...já nevím, ale když jsme to doma s přítelkyní otevřeli...to byla nějaká šťáva, ne?"

???

V tu chvíli mě polilo horko...

"Ty vole, bezinková šťáva od ségry!!!"...vyjelo ze mě.

O vánočních svátcích mi synovec přivezl od sestry domácí bezinkový sirup, a protože se mi zrovna nevešel do lednice, postavila jsem ho jen tak na linku. A pak, jak už to chodí, zrovna uklízíte po vaření a najednou držíte v ruce lahev od vína, aniž byste jí nějak zkoumali. A kam jí odklidíte? No přece mezi ostatní vína. A když potřebujete dát víno jako prezent, sáhnete do domácích zásob a ještě vás těší, že jste ušetřili. TRAPAS roku je v tu ránu na světě. Určitě si umíte představit, jaká muka jsem prožívala. Naštěstí jsme se tomu oba zasmáli a já mám další rodinnou historku ve stylu to nevymyslíš.

P.S.  Když jsem to všechno po telefonu tlumočila sestře, smála se, až se za břicho popadala. Pak mi povyprávěla, jak za ní přišel syn a s vážnou tváří jí opatrně oťukával, jestli ví, že její manžel má ve sklepě DOST VELKÉ zásoby vína a jestli si tam náhodou nechodí tajně přihnout. Nevěděla, co si o tom má myslet, a tak šla zjistit víc. Objevila zásobu domácího bezinkového sirupu, který můj švagr sám z vlastní iniciativy vyrobil a úhledně seřadil v lahvích od vína do regálu...pro celou rodinu.

Ponaučení:

Nedávej úplatek, nedávej úplatek

ani na to nemysli!

...sic zažiješ úpadek

ve své vlastní mysli.

Zdroj: cestovani.tiscali.cz