O mně

Vítám Vás na svém blogu, který jsem se rozhodla založit pro Vás všechny, kteří rádi na tvořivé stránky zabloudíte a zvlášť pro ty, kteří o sobě v oblasti tvoření pochybují.....Nejsem ani malířka, švadlena, či spisovatelka, ani nic podobného a většinu života jsem o sobě tvrdila, že v oblasti kreativity jsem nepoužitelná. Přesto ve mně někde v koutečku " vyklíčilo semínko ", které se dralo na povrch neuvěřitelnou silou a já si přesně pamatuji ten okamžik, kdy to začalo....jednoho dne jsem si řekla, že pro svého ročního syna ušiji bundičku....sedla jsem si ke stroji a ušila ji. A přesně tohle jsem já...něco chci, sednu a zkusím to. Někdy s lepším, někdy s horším výsledkem, ale s velkým odhodláním a nakonec s pocitem dokonalého uspokojení...
Vítám Vás tady jako KARASKA...zlatá rybka plující k těm, které tvoření a třeba i psaní naplňuje štěstím....

středa 24. ledna 2018

Cesta na západ...

...u mě znamená, že jedu směr Karlovy Vary, odkud pocházím a stále se tam vracím za mamkou, ségrou a dnes už i dcerou, která se tam usadila s rodinkou. 
Ne každá cesta je plynulá a rychlá, občas se objeví nějaký zádrhel. Jako když mi upadl výfuk od auta. Nemohl mi upadnout u nás před barákem...stalo se to napůl cesty, při zpáteční cestě...zpět do Varů daleko, domů daleko. Kdo jste tam tehdy jel okolo, mohli jste zahlédnout odstavené auto, zpod kterého čouhaly mé nebo synovo nohy. Pak už spíš synovo, jelikož jsem usoudila, že se pod heverem zvednuté auto přece jenom vejde líp než já.. Výfuk nám neupadl vzadu, což se stává nejčastěji, ale padl k zemi ve střední části. Zachovala jsem se duchapřítomně a okamžitě zastavila. 
Pravda, chvilku jsem čekala, jestli u nás nezastaví nějaký gentleman a nevysloví "Nepotřebujete pomoc, mladá paní?" (ve filmech to tak vždycky je)...NIC, nikde nikdo, jen svištění projíždějících aut. Bylo mi jasné, že výfuk musíme dostat zpět ze silnice k podlaze auta...no jo, ale čím ho upevnit nebo uvázat? Našla jsem klubíčko vlny, které mi přišlo moc tenké, vzhledem k tomu, že výfuk byl rozpálený. Takže co teď? Pohledem jsem sjela k botám mého syna. Měl botasky s tkaničkami, zatímco já samozřejmě pouze lodičky. Vytáhla jsem mu tkaničky a navigovala , kde a jak má výfuk uvázat.
Co vám budu povídat...domů jsme dojeli v pořádku, jen tak trochu "vytunění"...aspoň podle zvuku. 
Od té doby vozím v autě stahovací pásky...

P.S. Jedním z projíždějících aut, která nás míjela a řidiči přehlíželi, cestovala i má kolegyně. Prý jen pronesla k manželovi: "jéé...to vypadalo jako auto Mirky"...to jsme ovšem zjistily až když nám v práci vyprávěla zážitek z cesty, který vyhodnotila tak, že u stojícího auta se někdo válel po zemi a to auto vypadalo jako moje. 

Asi po týdnu ježdění bez výfuku mě cestou z práce zastavili policajti: "Paní, nějak Vám to auto prdí. Kde máte výfuk?" prohlásil jeden, zatímco ten druhý listoval prsty blokovými pokutami. Zůstala jsem naprosto v klidu a odpověděla: "V kufru" a mávla rukou za sebe, kde jsem opravdu vezla právě zakoupený výfuk. Byli tak překvapeni mou rychlou odpovědí, že mávli rukou také a zaveleli "Tak jeďte a dejte si to do pořádku."

Minulý víkend jsem opět cestovala do Varů....nejdříve mi praskla žárovka předního světla, hned potom mi došla kapalina v ostřikovači a nakonec jsem si při parkování strhla poklici z kola.
Případné rejpaly upozorňuji, že parkovat umím...někdy i na milimetry, akorát jsem tentokrát nepočítala s kusem vyvráceného obrubníku. 
:-D

Žádné komentáře:

Okomentovat