O mně

Vítám Vás na svém blogu, který jsem se rozhodla založit pro Vás všechny, kteří rádi na tvořivé stránky zabloudíte a zvlášť pro ty, kteří o sobě v oblasti tvoření pochybují.....Nejsem ani malířka, švadlena, či spisovatelka, ani nic podobného a většinu života jsem o sobě tvrdila, že v oblasti kreativity jsem nepoužitelná. Přesto ve mně někde v koutečku " vyklíčilo semínko ", které se dralo na povrch neuvěřitelnou silou a já si přesně pamatuji ten okamžik, kdy to začalo....jednoho dne jsem si řekla, že pro svého ročního syna ušiji bundičku....sedla jsem si ke stroji a ušila ji. A přesně tohle jsem já...něco chci, sednu a zkusím to. Někdy s lepším, někdy s horším výsledkem, ale s velkým odhodláním a nakonec s pocitem dokonalého uspokojení...
Vítám Vás tady jako KARASKA...zlatá rybka plující k těm, které tvoření a třeba i psaní naplňuje štěstím....

úterý 9. února 2016

Prázdniny...

skončily....myslím tím jarní. Ne, že bych to nějak prožívala, své děti mám už dospělé, ale zrovna v tomhle týdnu přijely s dcerou moje vnučky.
V baráku se sešly 3 holky ve věku 4 a půl roku, 2 roky a 6 měsíců. Všechno dohromady se plazilo, běhalo a skákalo v mém skromném malém pokoji, křičelo, brečelo, fňukalo a jásalo. Ty dvě starší si rychle poradily s malým prostorem a vzaly útokem mou postel, která se rázem stala bezvadnou trampolínou. Kdykoli přestal hlahol a bylo víc jak 5 min ticho,  pojala jsem podezření, co že se to děje.....A taky že dělo!....holky oždibovaly kytky na okně, schovávaly se pod peřinou a měly obrovskou radost, protože je u toho ze dvora pozoroval náš pes Barney.

V mžiku byly naše "princezničky"  jako racochejlové...účes alá nedbalá elegance :-D




Ovšem dostat  je obě do záběru fotoaparátu se mi dlouho nedařilo...
Nakonec jsem jeden úspěšný pokus přece jenom měla...



Vzácná chvilka klidu...nevýchovné, ale účinné...honem vařit kafíčko...


Když pominu šarvátky, brek a nejčastější větu: " To je moje!", tak to byla vlastně pohoda.
Nejmenší Andulka se z miminka stala batoletem, protože přišla na to, jak se posunovat, jak klečet na všech čtyřech a nakonec se sama i posadila.

Zprvu to byl jenom takový pololeh, následoval polosed a nakonec opravdový sed. 





V jednu chvíli se hrdě otočila na ségru a sestřenku, a jakoby říkala: to koukáte, co? Sedím a koukám na pohádku jako vy!


Vlastně to byl moc pěkný týden.
:-)




3 komentáře: