Na začátku trochu hořkosti.
Dorazily jsme ve 4 ráno. Delegátka nikde. Domluva na recepci všelijaká. Na angličtinu si tu moc nehrají, velkým překvapením je aktuálnost ruštiny. Je nám nabídnut "sendvič", což znamená velký tác, na kterém se válejí kolečka salámu, nezvykle tmavohnědočervené barvy, pár lupenů salátu a měkké rajče. To to pěkně začíná, říkám si zklamaně. No nic...jdeme se vyspat, zítra uvidíme.
1. den
Snídani jsme zaspaly.
Zamračeno oblačno....SAKRA!
Oběd nám vrací úsměv do tváře. Maso všeho druhu, zelenina grilovaná, nakládaná, syrová, jak je libo, ovoce a sladká tečka s kafíčkem nakonec. Ty talíře jsou nějak malé, ne?
Procházka areálem, mapování okolí a barů. Okolí jsme zkrátily, u barů se pozastavily....Sex on the beach, Margharita, Cosmopolitan, Mochito...ochutnávka od shora dolů....hned se rozjasnilo :-D
Večeře...stejný nášup, talíře jsou stále malé.
Večerní obchůzka okolí - došly jsme k velkému bazaru - zhodnocen jako trh alá holešovická tržnice, mikiny a kšiltovky nás nechávají v klidu...
Návrat do baru, ochutnávka odspodu nahoru.
Je nám fajn.
2.den
Snídaně na vidličku,vajíčka na všechny způsoby, párky, jogurty všeho druhu, sladké nadýchané lívance a teplé máslové croisanty.. božská mana! Džemy a sirupy, kterými jsme si ten božský pokrm polévaly....javorový, fíkový, džemy všech chutí a k tomu plástev medu.
Talíře stále malé.
Plná břicha rostou na objemu, musíme hodně plavat. Naštěstí je moře pěkně dravé a plavat v něm dá zabrat. Píšu naštěstí, protože to je jediný pohyb, kterým můžeme zmírnit následky našeho obžérství. Radši ty kalorie ani nepočítáme...jsme přece na dovolené.
Večerní procházka na druhou stranu od hotelu....chodník je hned vedle dálnice, bez nějakého zeleného pásu a pro mě jsou velikým překvapením přechody přes dálnici. Co na tom, že je potřeba přejít dohromady 4 pruhy, navíc, když stále svítí červená. Nakonec se vrháme do vozovky v momentě, kdy auta zastaví na červenou, i přesto, že zelená pro chodce stále nesvítí. Dělají to všichni, poláci se vrhají jako první, my jdeme v jejich závěsu a vnímáme je jako ochranný štít před námi. Přežili jsme všichni.
zrovna v momentě, kdy jsem zmáčkla spoušť, padla zelená...věřte, byla to vzácná výjimka
3. den
Obžérství trochu pokulhává, talíře se zvětšují, už jsem zahlédla i bílá místa.
Drinky odshora dolů a odzdola nahoru....divím se, že ještě žijeme a jsme schopné rovné chůze. Nevíte, jestli se může alkohol teplem z těla odpařit? Já, která skoro vůbec nesnesu alkohol, jsem stále opojená, přesto fit.
Večer jedeme místní dopravou, tzv. dolmuší, do sousedního Avsallaru. Máme tam spicha s kamarádkou a jejím partnerem, kteří se dovolenkují 20km od nás. Nakupování a trhy. Každá z nás ukořistila jedny šaty, Vláďa mužským okem kontroluje, zda jsme šik.
Dolmuše...jakýsi minibus jedoucí po dálnici, míjící skupinky lidí, na které troubí a pokud někdo mávne, zastaví... kdekoli, i mimo zastávku. Nastoupit můžete předními i zadními dveřmi a jestli budete platit hned nebo až při vystupování, je jedno. Žádná pravidla tu neexistují a nic není problém. Naše "nemluvte za jízdy s řidičem" tady rozhodně neplatí a s řidičem můžete klidně smlouvat o ceně za jízdy. Řidič je jak chobotnice...v jednom okamžiku řídí, telefonuje, kouří a vybírá jízdné, volant si přidržuje lokty. Na nás se ještě otočí když potřebuje proměnit drobné za bankovku, kterou potom odhazuje do proutěného košíku na palubce. Když mu navíc oznámíte jméno vašeho hotelu, ještě vás cestou upozorní, kde máte vystoupit.
Dolmuše mě prostě baví!
Vrátím se k dálnici...přechod jsem už popsala a zajímavá je i cesta po chodníku. Sem tam jsou podchody, kterými se dostanete na druhou stranu. Trochu nepraktické je ovšem jejich umístění. pokud totiž nechcete přejít na druhou stranu a chcete pokračovat rovně, musíte vstoupit přímo do jízdního pruhu a podchod obejít....no, proti gustu...
V těhle místech trčely z chodníku kabely, omotané ledabyle izolačkou, bohužel jsem nevyfotila
Kdybyste se přece jenom báli a chtěli radši přejít podchodem na druhou stranu, výlez je taky občas nejasný a krkolomný.
Trochu nás při procházení znejistil zvuk, jako by někde protékala voda. Teprve po výlezu zjišťujeme, že to není nic ohrožujícího, ale pouze močící domorodec za stromem u východu...
ZEMĚTŘESENÍ...v noci (dodatečně zjištěno o síle 5,2 Richterovy škály).
Okolo 4. hodiny ranní mě vzbudil pocit, že vedle mě někdo hopsá na posteli. No, někdo...vedle mě spala kámoška, tak jsem si říkala, co to asi dělá. Ve chvíli, kdy jsem se obrátila, abych to zjistila, zjišťovala totéž o mně. Jak se chovat? Máme opustit budovu? Máme panikařit? Někdy někde jsem zaslechla, že se máme ukrýt třeba pod stolem nebo mezi futrama. Stůl na pokoji nemáme, do futer se obě nevejdeme ...Vyšly jsme tedy na balkon, zjistily, že nikdo nepanikaří a všude je klid, takže jsme si zase lehly a pokračovaly ve spánku. Ráno jsme se dozvěděly, že z druhé strany hotelu někteří ubytovaní vybíhali ven.
4. a 5. den
Vše ve stejném dovolenkovém tempu..jídlo (talíře už jsou prostornější, jídla ubývá), drinky, plavání v moři, válení se na lehátku, čtení knížky, procházky.
Každý den pozorujeme z pláže výletní lodě, jak odplouvají z ostrůvku na obzoru a pomalu se šinou přes celý obzor našeho zorného pole, doprovázeny písní z Titaniku, My Heart Will Go On...je to fakt vtipný. Zatím se všechny vrátily...
6. den
Po vydatné snídani, opět se sladkým zakončením, se vydáváme na avízované velké trhy. Kousek od hotelu, na obrovské betonové ploše vyrostlo několik desítek stánků, které vytvořily jednotný ucelený komplex, chráněný před sluncem. Už bysme měly nakoupit něco i rodinným příslušníkům a vnoučatům. Základem je správné handrkování o ceně. Dobrou zkušenost mám se staršími prodejci..jsou milí, smlouvají a když chci odejít, drží mě za ruku a přikyvují, že můžeme začít znovu jednat o ceně. Dost se nasmějeme, protože vznikají groteskní situace, když se v konverzaci pletou 3 různé jazyky a ani ruce a grimasy nezahálejí. Já to mám ztížené výběrem zboží pro vnučky, které musí dodržovat dietu bez lepku, na což nejsem jazykově připravená. To budu muset doma dopilovat, protože v turečtině, jak jsem zjistila, si fakt nic nepřečtu a nepochopím. Nakonec se nakoupit podařilo, jen jeden dost mladý turek se po mně ohnal mikinou, když se nám nelíbil materiál a nic jsme nekoupily. Holt nevybouřené mládí....už jsem ve věku, kdy to takhle můžu zkritizovat.
Tak šup do plavek a hurá k moři...drinky, jídlo, plavání, četba, leháro...
Po večeři se chystáme na tradiční večerní obchůzku a zapovídáme se s "babčama", jak jsme je pracovně pojmenovaly hned první okamžiky po příjezdu do hotelu.
Babča 1, 79 let, nadmíru povídavá, věčně usmívající se a nad věcí, schopna válet angličtinu tak, že jsme se my "mladé" styděly.
Babča 2, věk neprozradila, nicméně v důchodu již je, věčně nespokojená, napůl zamračená, schopna zkritizovat i plující stéblo v moři, jinak stejně povídavá.
Sdělujeme si zážitek těsně před večeří, kdy nám ve stejnou dobu volal manažer hotelu na pokoj a ptal se na náš check-out. Nechápeme, proč se nás ptají, kdy máme opustit poslední den pokoj...kdo jiný by měl tyto informace mít, když ne hotel. A tak si tak debatujeme, když se u nás zastavuje právě manažer hotelu a zve nás do kanceláře. Otevírá láhev šampaňského a lámanou angličtinou vysvětluje, co by od nás potřeboval....zkrátím to...potřebují uvolnit naše 2 pokoje a nás chtějí s babčama přestěhovat do hlavní budovy, do rodinného pokoje se dvěma pokojíčky a společným sociálním zařízením. Moc se do stěhování na poslední noc nehrneme, proto předhazují nabídky...podlehly jsme. Na pokoji máme připravené 2 láhve šampaňského a check-out se nám prodlužuje do 18hod, namísto 12hod. Dobrá. Poslední den nemusíme balit ráno, večer se pohodlně vysprchujeme, zabalíme a rovnou po opuštění pokoje můžeme na večeři, po které nás vyzvedne autobus cestou na letiště.
A protože se předposlední den zrovna koná animační večer, a náš pokojík má balkon přímo nad jevištěm, jako bychom seděly v lóži v divadle, otvíráme lahev a sledujeme vystoupení. Nasycené a příjemně opojené uléháme ke spánku.
7. den
Náš poslední den... v noci odlétáme..
Nebudu se opakovat, náš program je celý týden jasný, poslední den nevybočujeme....jídlo, drinky...atd...atd
Večer zádrhel...můj kufr váží 17,6 kg, limit je 15kg! To jsou ty nákupy. A moje kamínky...no dobře, kameny. Když mně se líbí zrovna ten největší, ve tvaru rybičky...toho se nevzdám! Z každé dovolené si kameny/kamínky vozím a popisuju datem a místem.
Vylévám šampon, nechávám turkům zubní pastu a lak na vlasy, a nepoletím jenom s kabelkou, ale ještě s taškou přes rameno, plnou hadříků....14,8kg...JUPÍ!
Zabaleno. Odjezd. Na shledanou. Görmek için.
Na letišti zase pípám...šacují mě, prohmatávají všechny mé výběžky a záhyby na těle. Kurňa, taky mi tam mohli postavit nějakého fešáka, aby mi ta prsa prohmátl on...né, že bych byla tak promiskuitní, ale od ženský to snáším tak nějak hůř :-D
Je 0:35h tureckého času...Odlétáme...Na shledanou...Görmek için....Goodbye...до свидания
