O mně

Vítám Vás na svém blogu, který jsem se rozhodla založit pro Vás všechny, kteří rádi na tvořivé stránky zabloudíte a zvlášť pro ty, kteří o sobě v oblasti tvoření pochybují.....Nejsem ani malířka, švadlena, či spisovatelka, ani nic podobného a většinu života jsem o sobě tvrdila, že v oblasti kreativity jsem nepoužitelná. Přesto ve mně někde v koutečku " vyklíčilo semínko ", které se dralo na povrch neuvěřitelnou silou a já si přesně pamatuji ten okamžik, kdy to začalo....jednoho dne jsem si řekla, že pro svého ročního syna ušiji bundičku....sedla jsem si ke stroji a ušila ji. A přesně tohle jsem já...něco chci, sednu a zkusím to. Někdy s lepším, někdy s horším výsledkem, ale s velkým odhodláním a nakonec s pocitem dokonalého uspokojení...
Vítám Vás tady jako KARASKA...zlatá rybka plující k těm, které tvoření a třeba i psaní naplňuje štěstím....

čtvrtek 17. prosince 2015

Copak už jsou žně...???

Když se to s..., tak se to s...!

Kdo četl příspěvek o kousek níže, ví o čem je řeč....PRAČKA!
Chvilku jí nechá člověk odpočívat (byla jsem pár dní pryč) a hned po přivítání vypověděla službu. Asi nečetla můj blog, kde jsem o ní mezi řádky napsala: doufám, že vydrží do žní!
Asi neví, kdy jsou žně.
To mám za to, že jsem ji neustále KRMILA a NAPÁJELA. Takový nevděk!

Vím o co jde...spotřebiče nám nemají vydržet na celý život, to by výrobci a prodejci za chvíli zkrachovali. Sotva skončí záruční doba, šup se spotřebičem do šrotu. Opravy obvykle vyjdou na 2/3 z ceny nového spotřebiče, takže se nevyplatí.
Co dál?...vybereme nový kousek. Jen ať se trh točí.

Jenže...tak jako moje pračka nepochopila termín "aspoň do žní", moje peněženka zase skutečnost, že korunky do ní vložené se nepožírají....ach jo.

No nic...dál budu chodit do práce vydělávat na novou pračku a opět budu tajně doufat, že vydrží aspoň do žní...kterých?...to je ve hvězdách...naděje umírá poslední...až po pračce...
:-D

čtvrtek 10. prosince 2015

Pššš...

holkám nikdo ani muk.
Naštěstí jsou malé a ještě neznají vymoženosti internetu, sociálních sítí a blogů. Můžu si dovolit vložit fotku dárečků pro ně, aniž by prasklo, že Ježíšek neexistuje...
Samozřejmě, že jsem musela šít po nocích, protože jsem přes den nemohla riskovat, že se otevřou dveře a v nich bude stát Karolínka.
A v tom nejlepším mi vypověděl službu můj 27letý šicí stroj...další komplikace. Já nevím, že takové pohromy chodí vždycky pohromadě...těsně předtím mi totiž vypovědělo službu i auto a pračka vydává při ždímání takové zvuky, jakoby naším barákem právě projížděl kombajn nebo přistávalo letadlo....všichni zavírají dveře, Roman se mračí i přes nasazená sluchátka, pes zalézá do kouta, já neslyším ani televizi a návštěvy už ví, že v tu chvíli nemá cenu ani mluvit.
Ale jak říká moje sestřička: "Hlavně, že jsme všichni zdraví."

Všechno má své řešení...šicí stroj mi zapůjčila maminka mé snachy, pračku nechávám si myslet, že je kombajn a tajně doufám, že aspoň "do žní" vydrží, auto se muselo dát do servisu, stálo to majlant a ještě není všechno ok, ale protože dojíždím denně do práce, nutně ho potřebuji. Mezitím se mi rodinka skládá na nový šicí stroj, který dostanu ke svým padesátinám (aspoň k něčemu jsou mi ty nastřádaný roky dobrý), a který by mi mohl sloužit dalších 30 let...ještě se toho totiž chystám hodně ušít...

Dílo se podařilo, holky budou mít "Dorotku z Mariny" pod stromečkem.  





Aby se nehádaly, jsou všechny 3 stejné, jen barvou vlásků se liší.
Výška 70cm.