O mně

Vítám Vás na svém blogu, který jsem se rozhodla založit pro Vás všechny, kteří rádi na tvořivé stránky zabloudíte a zvlášť pro ty, kteří o sobě v oblasti tvoření pochybují.....Nejsem ani malířka, švadlena, či spisovatelka, ani nic podobného a většinu života jsem o sobě tvrdila, že v oblasti kreativity jsem nepoužitelná. Přesto ve mně někde v koutečku " vyklíčilo semínko ", které se dralo na povrch neuvěřitelnou silou a já si přesně pamatuji ten okamžik, kdy to začalo....jednoho dne jsem si řekla, že pro svého ročního syna ušiji bundičku....sedla jsem si ke stroji a ušila ji. A přesně tohle jsem já...něco chci, sednu a zkusím to. Někdy s lepším, někdy s horším výsledkem, ale s velkým odhodláním a nakonec s pocitem dokonalého uspokojení...
Vítám Vás tady jako KARASKA...zlatá rybka plující k těm, které tvoření a třeba i psaní naplňuje štěstím....

pondělí 26. ledna 2015

Nezahálím...

Je pravdou, že jsem poslední dobou spíš psala, což mě opravdu baví a nějak to ze mě jde samo, ale nebojte, ani na tvoření jsem nezapomněla a našla si čas.
A přesně jak jsem slibovala, začala jsem s předstihem.
Možná jsou opravdu Velikonoce ještě daleko, ale já budu letos připravená.
A rozhodla jsem se také, že tím zkusím přivolat jaro :-)






sobota 24. ledna 2015

Operátor - operatér?

...slova, která by se dala lehce zaměnit.
A asi je to jenom moje fantazie, ale navedl mě k tomu jeden telefonát.
Znáte to? Zazvoní telefon a vy se na něj jen tak zběžně podíváte a hlavou už vám v tu chvíli probleskne myšlenka: Kdo to asi bude?
Neznámé číslo. Ve vašem seznamu není. No dobrá, zvednu to. Představuji se víc formálně, protože nevím, kdo na mě na druhé straně spojení promluví. "Dobrý den, mluvím prosím s paní.....? 
Vysoukám ze sebe: "Ano." 
V tu chvíli to začne...vodopád slov, který mi oznamuje, že bude náš hovor nahráván, a že mluvím se svým mobilním operátorem.
Určitě to všichni znáte.
Tentokrát to ale bylo jiné. Sice jsem si vyslechla obvyklou pochvalu za letitého zákazníka a byla přehnaně milým tónem ujišťována, že budu náležitě odměněna, ale odměna v tomto případě, jak víme, znamená placení "jedinečně výhodné" částky, která se, mimochodem, vůbec neliší od obecné nabídky.
Takže jsem očekávala maximálně tak nabídku výhodného tarifu. A právě v tuto chvíli  se obvykle pokouším vměstnat do naučeného a těžce proniknutelného proslovu, abych svým "ne,děkuji," rozhovor ukončila. V tom mi začal docházet obsah slov. Byla jsem zmatená, protože se tentokrát nejednalo o výhodný tarif, ale slyšela jsem něco o pomoci v neschopnosti. Slyším dobře? Vždyť volá operátor!
Představte si...slečna v telefonu mi nabízela pojištění - pomoc v dlouhodobé neschopnosti, pobytu v nemocničním zařízení a následné rekonvalescenci. Když pominu "výhodnou cenu" a tvrzení, že to dělají právě a jenom pro mě (absurdní tvrzení), nevěřila jsem tomu, co slyším.


Co se to děje? Myslím, že stačí, když mi distributor elektriky nabízí plyn a plynaři zase elektriku, ale teď ještě tohle!

Začíná nový svět, nejenže nás budou operátoři pojišťovat a opatrovat v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci...ale nakonec by nás mohli rovnou i operovat, ne?
...stačí změnit jedno písmenko.

zdroj:http://cz.clipartlogo.com

pondělí 19. ledna 2015

Chudák ženská...

Dnes jsem byla v kanceláři svědkem zajímavé debaty....kolega z vedlejšího odboru se svěřil: " Minulý týden jsem se zamiloval! " 
Okamžitě jsme se s kolegyní napřímily, mrkly na sebe přes stůl a lačné po pikantnostech, pobízely kolegu k rozvinutí jeho výroku.
Obě víme, že je dotyčný šťastně ženat, děda několikerých vnoučat a zelenáč v manželství už taky není.
Na naše neustálé pobízení zareagoval usednutím na židli a spustil...
Začal trochu ze široka, o tom, jak se k němu do kanceláře dostavila kolegyně, přinášejíc jakési podklady, jak "hodili" řeč, jak si myslel, že je mladá holka a ona má kupodivu už 15letého syna, jak se řeč nenápadně stočila k jejímu hospodaření na baráčku, jídlu a pečování o její rodinné příslušníky. V tu ránu se z nenápadné kolegyně začala stávat mystická bytost...idol všech mužů.
Abyste rozuměli...kolega je vtipálek a rád nás ženy popichuje a formuje do správných hospodyněk alá Magdalena Dobromila Rettigová. Moc chlapů v našem kolektivu není, ale jakmile se začne mluvit na toto téma, celá jejich menšina se semkne a přizvukují jeden druhému.
Co na tom, že je nás ženských přesila a okamžitě zaujmeme nejdříve obranou , posléze útočnou pozici....pánové utvrzují jeden druhého, že jedině oni ví, jak by taková hospodyně měla vypadat.
Takže dámy....pokud nedejbože bydlíte na vesnici, měly byste: 

1. chovat veškeré domácí zvířectvo
2. pěstovat užitkové rostliny a byliny
3. umět vše sklidit ( brambory, ovoce a zeleninu, bylinky ), zabít,stáhnout a naporcovat ( králíky, kačeny, husy, prase ) a přidejte každodenní sbírání vajec.
4. umět vše poklidit ( nestrávené zbytky, podestýlky, u rostlin likvidovat plevel )
5. umět zajistit potravu a vhodné podmínky pro vše výše jmenované ( tráva, seno, obilí..apod. )

Pokud tohle všechno dodržíte a dočkáte se úspěchů, určitou chvíli budete v opojení a  euforii...ale opravdu jenom na chvíli. 
Záhy vám totiž dojde, že je potřeba vše zpracovat, zakonzervovat, a že vám nejspíš nikdo nepomůže.
Pokud si už v této chvíli myslíte, že toho je až až...jste na omylu.
Teprve jste na začátku ..teď teprve začnete ze všech těch domácích surovin rodince připravovat pravé domácí jídlo nejméně 3-5x denně, počínaje čerstvě upečeným koláčem, s ovocem vámi vypěstovaném a tím zajišťovat "teplo rodinného krbu".

Že chodíte denně do práce?
Že máte děti a potřebujete se jim věnovat?
ZAMYSLETE se nad organizací činností, uberte ze svého volna a vše napravte.
Že potřebujete chvilku odpočinku?
Chybí vám společenský život a kultura?
ZAPOMEŇTE! ...ztratily byste post skvělé hospodyňky...ta své hnízdo neopouští!

Pravda, je to trochu náročné, ale jistě budete svými muži milovány.

A zatímco budete dělat potěšení své rodince, JÁ si zajedu v klidu nakoupit, klidně si něco ohřeju v mikrovlnce a zbylý čas využiju pro své koníčky, knížku, zábavu a třeba i lenošení...
                                                                     






pátek 16. ledna 2015

Jako...Žako???

Včera večer mě můj notebook, svým vyzváněním, vytrhl z večerního klidu a oznamoval, že volá děda ( děda = můj otec ). " Haló, Miruš, slyšíš mě? Já tě nevidím!? "
Bodejť by mě viděl, když můj noťas nemá zabudovanou videokameru, což jsem se hned jala vysvětlit.
Navrhla jsem přesídlení na malý netbook, který kameru má.... " Néé, to je dobrý, hlavně, že se slyšíme! "
Po chvilkovém dohadování jsme došli k "jádru věci".
Mým úkolem bylo vygůglit informace o papoušcích a najít inzerát, který děda objevil a který sliboval prodej žako papoušků a jejich ručně dokrmovaných mláďat....samozřejmě za super cenu.
Musím podotknout, že jednoho papouška už děda má....Lojza svého páníčka miluje a přilnul k němu takovou silou, že na všechny ostatní členy rodiny s urputnou nevraživostí útočí. Zejména pak na ženskou část...
Každou návštěvu je proto odnášen do koupelny do tmy, kde se aspoň nepřipomíná hlasitým křikem, kterým jinak dává najevo svou žárlivost a křivdu, jakmile je přehlížen.

Okamžitě jsem si začala představovat souboj dvou představitelů ptačí říše, bojujících o přízeň svého pána...létající peří,hysterický křik a zranění náhodných kolemjdoucích.
Opatrně jsem své pochybnosti pouštěla přes mikrofon  a snažila se skrýt naléhavost v hlase.
A pak jsem to pochopila!
Nešlo o to, abych souhlasila s koupí žaka, ale o to, abych byla obeznámena s tím, že papouchy nakonec podědím a byla na takovou situaci připravena. Dožívají se totiž až 50 let! 
Jsem v rodině asi největší milovnice zvířat, a tak nikdo nepochybuje o tom, že by to mělo být jinak....ale ať počítám, jak počítám...ti opeřenci přežijí pravděpodobně i mě!!!














JDU VOLAT DĚTEM! ...nechť jsou rovněž připraveni na své dědictví 
:-D

sobota 10. ledna 2015

Lapeni do sítě...

OBCHODNÍ síť
Vždy, když čtu nějaký článek,příspěvek nebo blog, zaujímají v nich autoři záporné postoje k obřím obchodním řetězcům. Mně nevadí. Nevadí mi ani hlučné skupinky nakupujících, směs různých žánrů, ozývající se z reproduktorů, ani křičící děti, dožadující se hraček a pochutin.  Proč taky? Jsem tolerantní a nikdo mě přece nenutí, abych tam chodila.....najdu si ve všem to své.
Jsem chudá, vždycky jsem byla a asi i nadále budu..... ale když procházím butiky, zkoušejíc omakem materiály nabízených svršků a křížem krážem slalomuju mezi regály potravin a spotřebního zboží, představuji si, že není problém si cokoli koupit a udělat si radost...jsou to takové moje mimikry...
Jednou bych chtěla nakupovat bez neustálého počítání, přepočítávání a ujišťování se, zda vydržím do další výplaty. Nemyslím, že bych utrácela za nepotřebné věci, ale chtěla bych jenom jít a koupit...tečka.
Realita mě vrací do přítomnosti... nakupuji to nejnutnější do věčně prázdné lednice, což ocení hlavně syn ( poslední v mé péči ) a jede se domů...
Můj syn je zajímavý strávník...o víkendech nesnídá, protože spí....v čase oběda si uvaří kafe ( po kom to dítě je )...místo svačiny se naobědvá a místo večeře mlsá...
A pak to začne...1. večeře ..2. večeře...3. večeře....projí se do 2. - 4. hodiny ranní...
A s hezky plným bříškem spokojeně usne....
Všední dny proloží školou, kterou vklíní do časového rozmezí mezi ponocováním a svačinou...
Cyklus se neustále opakuje...
P.S.
...syn je plnoletý a můj vliv na něj se už míjí účinkem...vytrvale vyčkávám, až se vydere na povrch všechno mé úsilí, které jsem do jeho výchovy vložila...
...netloustne...a má postavu sportovce...je to nespravedlivé!
...preventivní testy a prohlídky u lékaře ukazují, že je zdravý jako řípa a vše je tak, jak má být...zatím

síť PRODEJCŮ
Pro mě asi ta nejhorší...Zde tolerantní nejsem.
Vadí mi neustálé volání, samozřejmě vždycky nevhod, na mé soukromé číslo a nabízení čehokoli. Jsou mi kladeny otázky, do kterých nikomu nic není a přesně naučená řeč, mající prazvláštní intonaci, prochází repráčkem telefonu do ucha a pokračuje dál, do mého centra mozku. Vzápětí je mi oznámeno, že náš hovor bude monitorován a v každé druhé větě slyším své příjmení, jak mě dotyčný stále oslovuje. Postupně se dovídám, co všechno jsem zanedbala a bez čeho nemohu rozhodně žít!...a hlavně....jak je to výhodné! Vždyť já jsem se ještě nestačila ani nadechnout, natož slušně odpovědět: "děkuji, nechci." Čím menší prostor k vyjádření dostanu, tím víc brunátním a samovolnou zpětnou vazbou, mezi mozkem a mluvícím otvorem, měním slušná slova na ta méně slušná...
Ve vlastním zájmu...páni prodejci...Nevolejte mi!
Ano! Rušíte mě a zdržujete!
Jsem myslím inteligentní bytost, která pozná, jestli něco chce a potřebuje.
Kvůli rohlíkům ke svačině mi taky nikdo nevolá...

INTERNETOVÁ síť
Asi nejvíce prodiskutovávaná.......ale mé srdce jásá.
Tolik informací a možností pohromadě. Hledám správný výraz, jak mé nadšení popsat..
Nic není problém...
Je libo něco vytvořit?...proč ne?...inspirací je takové množství, že problém nastává spíš v jejich eliminaci.
Je libo se něco naučit?..."vygůglím" klíčové slovo...a hotovo.
Je libo si popovídat?...vyhledám sociální nebo komunikační sítě...dálka v tomto případě nehraje roli.
Baví mě to.
Hodně kolem sebe slyším: " Je to žrout času "...ano, souhlasím...ale to je každý koníček a každá knížka, kterou přečteme..Asi jsem jiná...stihnu surfovat na netu, koukat na televizi, na plotně bublá oběd a v koupelně jede pračka na plné obrátky.
Nedávno jsme vedli rozhovor s mým švagrem...nechápal, proč si lidi na facebooku sdělují informace o svých pocitech, jídlu, dětech. pejscích. Proč ne?... dokážu to pochopit. Jsme přeci každý jiný a nic nám nedává právo soudit toho druhého..
Můj přístup je spíš pozorovací a čtecí....odnesu si pár zajímavých informací, jindy se naopak zasměju, někdy dokonce rozhořčím nad lidskou hloupostí...ale co...nejsem tu proto, abych hodnotila....vybírám si jen co mě zajímá.
Komu se to nelíbí....CVAK ....a je vypnuto.
Učíme se stále, a jak říká můj nejstarší syn: " mami, nesmíš zakrnět." 
....vysvětlujíc mi při tom novou technologii...
A že je u nás v domácnosti konkurence! Střídám se na posledním místě s 3 letou vnučkou...ANO...dost často mě předbíhá....ale nevzdávám to!

PAVOUČÍ síť
Umění...tolik obrazců a výtvorů....nádhera!
Když pominete 4 páry nohou a kusadla pavouka, který většinu lidí tak děsí, musíte uznat, že je to nepřekonatelná dovednost. Každý jsme alespoň jednou v životě narazili na scenérii v přírodě...sluncem ozářenou pavučinu s kapkami rosy...



Věděli jste, že pavučina patří k nejodolnějším materiálům na světě....je pětkrát silnější než ocel a o třicet procent pružnější než nylon?

Tak už to víte...právě jste byli lapeni do sítě.
VÍTEJTE  A  SDÍLEJTE!


čtvrtek 8. ledna 2015

To byla jiná doba...

Taky to říkáte?...
Všude okolo plno sněhu a roční období může s hrdostí nosit název ZIMA....u nás NE.
Tak kdyby vás to náhodou zajímalo, u nás se pravděpodobně začíná projevovat časový posun, vzhledem k ostatním krajům okolo, protože už nejspíš brzy nastoupí JARO...zlatý déšť je připraven svými pupeny, vody je nadměrné množství a teploty lezou každým dnem směrem vysoko nad nulu. Co na tom, že právě uklízím vánoční výzdobu...
Ano...pamatuji si spousty sněhu a vysoké závěje, lemující cesty, ale tahle vzpomínka zasahuje opravdu až do mého dětství. Chodili jsme domů promočení skrz naskrz, ruce a nohy promrzlé a ještě dnes si přesně uvědomuji blažený pocit, když mě maminka posadila pod deku na křeslo, přistrčila k topení a uvařila mi horký čaj...bylo to příjemné a zůstalo to ve mně jako milá vzpomínka, spojená se sněhem.
Já vím...mohla bych si za sněhem dojet a provozovat nějaký sport s ním spojený.
Ale... naposledy jsem stála na lyžích ve svých 15 letech. Bylo to v prváku na gymplu a víc než lyžování nás tenkrát zajímalo, kde seženeme láhev vína, abychom potajmu oslavili mé 15. narozeniny. Cítily jsme se s holkama opravdu náležitě dospělé a lyžování sklouzlo do role podřadné.
Úplně bojkotovat jsme výcvik nemohly, ale velká předsevzetí jsme si nedávaly. Než jsme dostaly důvěru vůbec na sjezdovku vyjet, musely jsme předvést své umění na kopci vedle chaty a následně jsme byly rozděleny do 3 skupin, dle svých schopností udržet se ve vzpřímené poloze.
Já byla v poslední...sekla jsem sebou okamžitě.
Nesmějte se...tehdy ještě nebylo "faupax" neumět lyžovat...žilo se tak nějak normálně a "sporty" jsme provozovali denně....lítali jsme totiž venku za barákem.
Dnes je to jiné...musíme být IN a COOL, abychom náležitě "zapadli" do současného způsobu života, který bude okolím oceněn. Najednou jsou z nás všech cyklisté, lyžaři a snowboardisté....už nemůžeme jenom BÝT...
Doba se mění...

MLÉKO... za mého mládí všude doporučováno, ve školách rozdáváno spolu s loupákem jako zdravá svačina...dnes najdete i názory, že mléko do našeho jídelníčku patří pouze v batolecím věku....Kdykoli se mléka napiju, mám špatné svědomí, že se vědomě zabíjím...

MÁSLO...tak lahodné, namazané na čerstvý chléb. Naštěstí jsem nepodlehla porevolučnímu boomu a nástupu toho rostlinného...Copak jste nikdo necítil tu zvláštní pachuť, která neměla s máslem nic společného?

VAJÍČKA...dříve zdroj vápníku a bílkovin...dnes nosič zlého cholesterolu ..

Lidičky...neberte to všechno tak vážně. Nevím, jestli zdravě žiju...asi ne, ale myslím, že ani nezdravě. Od každého trochu.
Ano, jedu se projet na kole, ale nemusím trhnout rekordy...jsem jak Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková....jedu a kochám se!
Když si jdu zaplavat, nemusím hned počítat "kolik bazénů dám"...
Běhat nebudu...stačí, že je uspěchaná tahle doba...mohla bych něco krásného přehlídnout...
Nadále míním jíst máslo i vajíčka a zapíjet to mlékem...

Říká se: VŠEHO S MÍROU! 
Měla jsem velké štěstí... rodiče mě pojmenovali Mirka...takže: Všeho se mnou!
A tím se budu nejspíš řídit.. :-D

pátek 2. ledna 2015

Objev...

Dneska mě pobavila informace, kterou jsem jen tak periferně zachytila při surfování na netu...
Myslím, že jsem průměrně inteligentní bytost, ale přiznávám, že mi občas, nad některými informacemi, zůstane "rozum stát".
Nejdřív malý test pro neznalé: co to je "čupenie"...nevíte?
My, staršího data narození a vyrůstající s vědomím, že slovenský jazyk je vlastně další nářečí češtiny, víme...čupnout ( čapnout ) = dřepnout, sednout na bobek...
V tom žádný objev nehledejte...ALE...dnes jsem se dozvěděla neuvěřitelnou věc, podanou v textu tak naléhavě, že pokud se podle ní nebudu řídit, můj život bude v koncích!

Velkou potřebu na záchodě vykonáváme celý život špatně.

Má to zásadní vliv na naše zdraví...PRÝ

Chápete to? Přečetla jsem si tuto větu několikrát, v domnění že špatně vidím... ale brýle mám na nose, alkoholem taky nejsem opojená, drogy neberu....takže to opravdu čtu dobře.
Teď už jsem nemohla couvnout a pustila se do čtení dalšího textu, s odhodláním tak urputným, že by ho u mě málokdo čekal....dokud jsem nedošla k rozhodující otázce:

Jak to dělat správně?




Autoři článku mi tam zapomněli popsat, jak to udělat, když už mám trochu objemnější pas a horko těžko se takhle "složím". A co chudinky těhotné ženy...
Pro mě je dostatečně ponižující, když mám vykonat potřebu v přírodě, kde je nutné tuto polohu přesně zaujmout a nepotřísnit si při tom paty...brrr...možná jsem moc zhýčkaná, kdo ví...

Ach jo...veškerý pokrok je v HAJZLU...a to doslova!

čtvrtek 1. ledna 2015

3...2...1... ať žije Nový rok 2015!!!

A je to tady...rok se přehoupl a jede se nanovo..
Už se nebudeme bavit o vánocích, ale přijde na řadu dovolená...
Tedy až po předsevzetích, která jsou sice k ničemu, ale bez nich by utrpěla naše filosofie života..je to tak...každým rokem chceme být lepší a hezčí, pracovitější a úspěšnější, bohatší o zážitky, peníze i vztahy...
Možná by stačilo, abychom měli rádi sami sebe a taky jeden druhého ...ono by se nám určitě žilo všeobecně líp...
A stejně mi to nedá:  zhubnu! budu jíst zdravě! budu pozitivní! nenechám se rozhodit blbcem! budu šetřit! budu všem pomáhat! ...budu to ještě JÁ???

Rozhodla jsem se....BUDU  ŠŤASTNÁ!!!

Naši psi to přežili a spokojeně spí...
Musím si zvyknout psát 5 v datumu...
Přišlo mi nespočetně přání...
Miluji svou rodinu...
Jsem spokojená...

PŘEJI  VÁM  TO VŠEM